Originál: Everything’s Eventual
Počet stran: 471 (třetí vydání, 2015)

První knihou od Kinga, kterou jsem četla, byla Carrie, která mě přímo nakopla k pokračování čtení dalších jeho knih a samozřejmě na ní chystám také recenzi. Všechno je definitivní je v podstatě takový soubor povídek, což mě zpočátku trochu odrazovalo, protože raději čtu romány, ale teď jsem rozhodně ráda, že jsem na doporučení kamarádky dala. Kniha se skládá z úvodu, kde autor popisuje jeho vášeň ke psaní povídek a mluví zde o nich jako o „zapomenutém umění“. Druhou část tvoří 14 samostatných povídek, kde je u každé ještě krátký komentář k tomu, jak příběh vůbec vznikl, což mi přišlo jako skvělé zpestření.

Nebudu se vyjadřovat ke všem příběhům, abych vám to celé neprozradila, ale napíšu jen něco málo k těm, které mě opravdu zaujaly.  Začala bych Pitevním sálem číslo čtyři, jenž mě navnadil na celou knihu, a řadila bych jej k jednomu z nejlepších. Odehrává se jak jinak než na pitevním sále, doslova na pitevním stole z pohledu „mrtvého“ Howarda. Ano, uvozovky jsou správně, ale zápletku si přečtěte sami. Myslím, že tady jsem nejvíce zaznamenala Kingův cit pro popis. Při čtení mě mrazilo a doslova jsem se vžila do Howardových velmi skličujících pocitů.

Dále jsme s Williamem Humboldtem obědvali v Gotham Café, kde se snažil přesvědčit svou ženu, aby stáhla žádost o rozvod. A co vám budu povídat… Byl to masakr.

Po přečtení povídky 1408 se doopravdy NIKDY neubytuju v žádném hotelovém pokoji s číslem 1408. To si raději postavím stan. V tomto pokoji je totiž cosi divného a něco o tom ví i Mike Enslin.

Další povídkou, kterou bych vyzdvihla je Silniční virus míří na sever. Jednoho dne se spisovatel Richard Kinnell objeví na zahradním výprodeji, kde si koupí obraz, jež zachycuje mladíka za volantem v pořádně nadupaném autě. Obraz, ze kterého ostatní lidi pořádně mrazí, Richarda fascinuje. Až později zjistí, že obraz je vlastně určitým druhem prokletí. Zpočátku jsem nevěděla, co od názvu čekat, ale rozhodně jsem zklamaná nebyla.

Jako poslední tu máme Jízdu na Střele. Svezeme se zde v autě s Georgem Staubertem, který ovšem tak trošku už není mezi živými.

Spousta lidí protěžuje povídku Sestřičky z Elurie, mně ale přišla jako nejslabší. Celkově knihu určitě doporučuji. Každá povídka je originální a i proto si každou pamatujete a nesplývají vám. Stephen je doopravdy spisovatel s velkým S a rozhodně ve čtení jeho tvorby budu pokračovat.

Knihu hodnotím 82%.

Četli jste vy nějakou knihu od Stephena Kinga? Určitě budu ráda, když mi doporučíte do jaké se mám pustit jako další.