Originál: Hundraäringen som klev ut genom fönstret och försvan
Počet stran: 400 (2012)

Je září a já začínám pomalu mít depresi. Z toho, že léto skončilo a za chvilku tu máme zase ten pochmurný podzim, kdy se začíná rychle stmívat a je zima. Ovšem je tu jedna věc, díky které jsem na tyhle myšlenky aspoň na chvilku zapomněla. Je to právě tahle knížka. Co si tak pamatuju, nikdy jsem moc švédské spisovatele nečetla, ani jsem k nim nebyla vedena. Výjimkou je Astrid Lingrenová a její Děti z Bullerbynu a samozřejmě Lars Keppler, který si mě získal hned. Jsem tedy moc ráda, že si zatím mohu do svých oblíbenců přidat Jonase Jonanssona a jeho Stoletého staříka.

A o čem vlastně knížka je?

Na začátku se seznamuje s hlavním „hrdinou“ Alanem Karlssonem, stoletým dědou, který momentálně žije v domově důchodců v městečku Malmköping. Nechce si tak úplně připustit, že by zbytek svého života strávil právě zde, a tak se v den svých stých narozenin rozhodne „utéct“. Jeho kroky vedou na autobusové nádraží, kde si za všechny své zbývající peníze koupí jízdenku do městečka Byringe. V momentě, kdy vystupuje na zastávce, zjišťuje, že Byringe je vlastně stará nefungující železniční stanice uprostřed lesů, kde žije starší muž jménem Julius Jonsson, který není zrovna znamením poctivosti. Nicméně, muži se seznamují nad lahví vodky, načež jejich idylku překazí mladý muž, který se shání po svém kufru, který mu Alan na autobusovém nádraží hlídal, ale už tak nějak nevrátil. Po zpacifikování „nepřítele“ oba muži kufr otevírají a nevěří vlastním očím, jaká tajemství skrývá. Dle odhadu Juliuse, přibližně třicet sedm a půl milionu korun. A zde začíná dobrodružství obou mužů a můžu vám říct, že zažijí doopravdy velké věci. Jejich cestu provází pár krádeží, únos slona, vytvoření nových přátelství a drinky na Bali.

Souběžně s linkou současnosti je zde i linka minulosti, která popisuje Alanův život od narození až po samotný útěk z domova důchodců. Je nám zde přiblíženo, že Alan doopravdy neměl nudný život. Dozvíme se, jaké bylo setkání s generálem Frankem, prezidentem Trumanem, Mao Cetungem a nebo jak překazil atentát na Churchilla.

Knihu hodnotím 76%. Když začnete číst, nemůžete ji prostě odložit. Příběh je velmi zábavný a doopravdy dlouho jsem se u knihy takhle nezasmála. Jelikož nejsem zrovna odborník na historii, bylo pro mne občas obtížnější zorientovat se ve světových dějinách, které jsou v knize hojně popisovány.

Na internetu jsem zjistila, že Jonassovým oblíbeným autorem je Jaroslav Hašek a že byl výrazně inspirován právě postavou Švejka, což mohu jen potvrdit.

Pokud máte rádi humoristické romány a dokážete přijmout mnoho náhod, které Alana doprovází celým životem, tak si ji určitě přečtěte. Hodně se u toho zasmějete a já se určitě chystám na další Jonasovu knihu – Analfabetku.