V poslední době se nám roztrhl pytel s blogery vydávajícími své vlastní knihy. Ať už je to Anie Songe (Továrna na sny), Martina Bechyňová (Minimalismus), Lucie Dolejší (Průvodce krásou každé bohyně) anebo Katka Rezková a její Sama sobě majákem. Když se objevila zpráva, že TerezaInOslo vydá Šlehačková oblaka, měla jsem z toho mírné obavy. Bála jsem se, aby to nebyl jen přepis blogu. Abychom si mohli i my – pravidelní čtenáři – v knížce něco najít. Moje obavy však byly zbytečné.

Terezčin blog jsem před pár lety našla náhodou. Zaujala mě fotka na Instagramu, na níž byl nádherný výhled z norského srubu. Profil jsem si tehdy projela celý a vrhla jsem se na čtení blogu. Seděla jsem u něj dobré tři hodiny, než jsem přelouskala téměř všechny články. Terezka píše velmi příjemným způsobem. Nic není strojené, píše s citem a v tom bych řekla, že je kouzlo celého jejího vyjadřování. Připadá vám to, jako když sedíte s kamarádkou na kávě a ona vám vypráví svoje historky o životě nejen v Oslu. Byla jsem z toho překvapená a unešená zároveň, protože s něčím takovým jsem se do té doby nesetkala.

Anotace:

Měla kupu snů a bezhlavě se za nimi vrhla až na sever. Tereza vypráví svůj životní příběh s retrospektivou do dětství, které bylo kouzelné a zároveň plné dřiny. Propocené vzpomínky na tréninky gymnastiky se mísí s vůní šeříkové zahrady starého domu na Ořechovce, ve kterém vyrůstala. V Norsku prožívá svou pohádku, ale i hořké chvíle odloučení od rodiny, ztrátu nejbližšího člověka a momenty, kdy musí začít svůj život zase a znovu téměř od nuly. Deníkové zápisky mladé ženy, která svými zápisky na blogu TerezaInOslo dokázala motivovat tisíce lidí, aby už konečně přestali snít a začali si své sny plnit. Tady a teď.

A teď pár slov k samotné knížce. Je rozdělená do kapitol, z nichž v každé máte popsán nějaký důležitý moment autorčina života.  Jak se například stala maskotem Pražského jara, seznámení s jejím současným manželem Johnim, jejich zásnuby a pohádková svatba nebo i popis jejích začátků v Oslu. Čeho si velmi vážím je to, že kniha není napsaná jen „sluníčkově“. Terezka nám předává i to, že život na těch Šlehačkových oblacích se může velmi rychle změnit a my bohužel můžeme dopadnout na zem. A někdy i velmi tvrdě. Důležité je ale na té zemi nesedět, zvednout se a pokračovat dál. Protože nikdo jiný to za nás neudělá, musíme jen my sami. Musíme chtít a ta vložená dřina se nám vyplatí a to štěstí si nás také časem najde.

Knížku jsem doopravdy hltala – četla jsem ji v každé volné chvíli, i když jsem to v té době měla velmi pracovně náročné. Nešlo se prostě odtrhnout. Některým příhodám jsem se smála, u některých mi tekly slzy a u některých stránek mě prostě jen hřálo u srdce. Šlehačková oblaka mi dala jedno – vše není vždy jen růžové. Spousta věcí vyžaduje dřinu, ne vše se vždy nebude dít jen podle našich představ. Záleží jen na nás, jak se k tomu postavíme. Někdy to bude sakra těžké, ale pak přijde změna k lepšímu a my si ji budeme užívat. Jsem si jistá, že jsem tyto stránky nečetla naposled a že se k nim zase brzy vrátím. Baví mě se inspirovat tou holkou z pražské Ořechovky, která to nikdy nevzdala.

Pokud váháte, zda si knihu koupit či ne, tak rozhodně říkám ANO. V žádném případě to není jen soupis blogu, ale krásně propracovaná kniha, na které si Tereza dala záležet a věnovala jí čas. Bonusem jsou nádherné ilustrace od Lucie Jelínkové, které do knihy krásně zapadají. Myslím, že v těch stránkách si každý něco najde. Když jsem přemýšlela nad hodnocením, tak jsem dospěla k 90%. Tato kniha a i sama Terezka si to zaslouží. Pokud se ohlédnu zpět, tak mě žádné dílo v poslední době takto nezaujalo a neovlivnilo.