Originál: A Thousand Boy Kisses
Počet stran: 352
Anotace:
„Možná jsme jako ten třešňový květ. Jako padající hvězdy. Možná jsme se milovali příliš moc, příliš mladí a zapláli tak jasně, že musíme zaniknout. Extrémní krása, rychlá smrt.“
Jeden polibek trvá okamžik. Tisíc polibků však může vydržet na celý život.
Jeden chlapec, jedna dívka. Pouto mezi nimi je ukováno v jediném okamžiku a střeženo v srdci celou dekádu. Jejich pouto vydrží navždy. Nebo tomu alespoň věří.
Recenze:
Smutná. Dojemná. Nádherná. Takhle bych knížku charakterizovala po jejím přečtení. Začala jsem ji číst ve vlaku a už u prvních stránek mi slzely oči. Cílovou skupinou čtenářek by měly být asi mladší dívky, ale i já jsem si zde našla své. Příběh je psaný z pohledu norského chlapce Runa, který se s rodiči přestěhoval do americké Georgie a z pohledu dívky Poppy, která zde se svou rodinou žije. Seznámí se jako pětileté děti hned po Runeho příjezdu a postupem času si mezi sebou vytvoří velmi pevné pouto. Rune nám ve svých kapitolách líčí čtyři okamžiky, které definovaly jeho život, a v kapitolách Poppy vidíme spíše její životní filozofii a optimistický pohled na svět.
Na začátku knihy je kapitola, kde se Poppy loučí se svou babičkou, která umírá. Dostává od ní zvláštní dárek, a to sklenici naplněnou tisícem papírových srdíček. Na každé srdíčko má Poppy během svého života zapsat ty nejkrásnější polibky, které dostala, aby si je ve stáří mohla připomenout.
Dalším důležitým milníkem je stěhování Runeho a jeho rodiny zpět do Norska kvůli práci jeho otce. V této době jsou už Poppy a Rune nerozlučný pár. Zde spisovatelka dokonale vystihla pevné pouto mezi nimi a vy ten pocit beznaděje při odjezdu zažíváte také. Po příjezdu do Norska Rune samozřejmě s Poppy zůstává v denním kontaktu, a to až do doby, kdy se Poppy ze dne na den umlčí a už se neozve. Rune neví co se děje a to mu zlomí srdcea jeho povaha se mění.
Co by to ale bylo za příběh, aby se Rune i s celou rodinnou nevrátil zpět. V té době je mu 17 let. Stal se z něj problémový kluk, který nenávidí svého otce za to, že kvůli němu musel Poppy opustit a nenávidí Poppy za to, že ze dne na den přerušila jejich kontakt bez vysvětlení. Je plný hořkosti a zloby až do chvíle, kdy se dozví, že Poppy má rakovinu a zbývá jí pouze pár posledních měsíců života. Poppy mu tuhle skutečnost zatajila, aby ho chránila. Myslela si, že na ni Rune zapomene a bolest bude menší, než kdyby o nemoci věděl.
V tento moment se příběh stáčí k tomu, jak si společně plní své sny a užívají si každou společnou minutu, protože nikdy neví, která bude ta poslední. Postupně se oba srovnávají s neodvratným koncem. Poppy umírá a knihu zakončuje epilog, kde se dozvídáme, jak to s Runem po její smrti dopadlo.
Četla jsem názory, kde někteří tvrdí, že by epilog vynechali a ukončili to pouze Poppyinou smrtí. Já si myslím, že rozhodnutí autorky bylo správné. Je to ta tečka, kterou zde potřebujete, abystepříběh mohli ukončit i sami v sobě. Po přečtení jsem na knihu ještě dlouho myslela. Není to žádné složité dílo, ale příběh má jiskru, kterou každý, kdo aspoň trochu má rád zamilované romány, ocení.
Knize dávám 75% hlavně za její jemnost a procítěnost. Je plná hlubokých myšlenek, ve kterých si spousta z nás něco najde.
Citace z knihy:
“Máme život žít na sto procent a milovat na dvě stě. Honit se za svými sny, vyhledávat dobrodružství, zachycovat okamžiky…”
“Nevím proč, ale zachycování životních okamžiků mě fascinovalo. Možná proto, že někdy vše, co dostaneme jsou okamžiky. Nic nejde zopakovat. Cokoliv se stane v dané chvíli definuje život. Snad to je život. Ale když zachytíte ten okamžik na film, udržíte ho naživu navždycky. Fotografování je pro mě jako magie…”
